Inspirací pro sepsání textu se mi staly nedávné homofobní útoky, kterých jsem byl svědkem a bohužel i aktérem. A přestože se našlo hodně lidí, kteří s tím, jak se celá věc probírala v médiích, nesouhlasili a stále s tím nesouhlasí, jsem přesvědčený o tom, že šlo o správný krok. Byť ani mně to nebylo dvakrát příjemné. Však kdo by se chtěl veřejně ukazovat s vyraženým zubem a ve zjevné psychické nepohodě ve vědomí, že bude terčem militantních uživatelů sociálních sítí? Věděl jsem ale, že je důležité vystoupit a mluvit o těchto věcech otevřeně.
Protože už z výzkumu, který jsme za LUI v roce 2019 dělali pro EU, vím, že naprostá většina gayů a leseb v Česku homofobní ataky nenahlašuje, protože mají strach. Konkrétně jde o 91 % lidí. Lidem, kterým to přijde normální, rozumím. Mně to ovšem normální nepřijde. Na celé věci je nicméně nejpodstatnější to, že se díky ní začínají věci měnit. V tuto chvíli ještě není možné sdělovat něco konkrétního, každopádně to vypadá, že by mohlo dojít i k procesním změnám, které by zpřísnily tresty pro útočníky dopouštějící se předsudečného násilí. A já si opravdu myslím, že se to časem promítne na nižším výskytu takto motivovaných trestných činů…
Song je tak mimo jiné vzkazem všem těm, kteří se nechají strhnout lavinou nenávisti hlásanou předními českými populisty. Nemá cenu jmenovat, však všichni určitě dobře víte, o kom je řeč. Málokdo z těch, kteří těmto hejtům podlehnou, si ale uvědomuje, že je jejich elitami podněcovaný strach jen zbožím, se kterým politici tak rádi obchodují zejména v převolebním období.
Osobně si myslím, že pokud politik útočí na nejzákladnější lidské pudy a současně nabízí řešení, které jen on sám zná, rozhodně to s lidmi nemyslí dobře.
O tom také Warrior je.
