ČTI TAKÉ: 15 NEUVĚŘITELNÝCH FITNESS PROMĚN! ZVEDÁM, JSEM V POSILOVNĚ SÁM... SEXY!
Ben Cristovao
Před pár měsíci jsi se stal mistrem Evropy v brazilském jiu jitsu, stal ses tak nejen úspěšným zpěvákem, ale i úspěšným sportovcem, čemu dáváš větší přednost - sportu nebo hudbě?
Ben: Vždycky se snažím věnovat tomu, co je aktuální. Když mám třeba mimo hudební sezónu, jako když jsem byl na mistrovství, tak se věnuju víc sportům a potom zase když přichází ta sezóna, kdy je hezky, tak se člověk zase soustředí víc na hudbu. Mám sport ve svým životě a vždycky ho tam chci mít, protože si myslím, že to je důležitý, jak pro tělo, tak pro duši. Když se pak povede nějaký takovýhle úspěch, tak je to jedině dobře.
Změnilo se něco ve tvém životě po tomto vítězství? Začala se o tebe víc zajímat i sportovní média?
Ben: Dá se říct, že jo. Super otázka a máš pravdu! Od té doby, co se tam povedly nějaký věci, jakože ještě dřív jsem vyhrál mistrovství Španělska, nebo jsem byl třetí v Asii a podobně. Už jenom to, že to ty média zaznamenaly a daly o tom vědět, tak se mi ozvaly zase trochu jiný firmy. Celý to chytilo trošku tady ten spád. No, máš pravdu, má to na to vliv!
Poslední album jsi vydal před třemi lety, chystáš něco nového v nejbližší době?
Ben: Za měsíc by mi mělo vycházet po třech letech moje další album. Takže jsem trochu nervózní, protože pořád ještě nevím ani název a tak, ale většinu songů už máme hotovejch, takže dobrý. Těším se na to. Už bylo na čase!
Jakou z tvých vlastních písniček máš nejraději? Proč?
Ben: Tak z těch českých mám asi hodně rád „Instagram“. Je to proto, že vycházel docela z reálnejch zkušeností, takže mám k němu silnou vazbu. Pak je ještě jeden song na tom albu, kterej si myslím, že moc lidí ani neslyšelo, protože jsme ho nikdy nevydávali na Youtube. Je to anglickej song, jmenuje se „Fool“ a ten mě baví taky proto, že jsem si do něj dal nějaký svoje věci a je hrozně dobře udělanej od mejch hudebních producentů The Glowsticks.
Skvělá práce, takže mě hrozně baví ho poslouchat jako jeden z mála mejch songů, protože já moc nebo vlastně vůbec nemůžu svoje songy poslouchat a myslím, že to tak má většina umělců, protože ty v momentě, kdy ten song vychází, tak už jsi ho slyšela čtyři sta krát jenom jako instrumentál, když ho píšeš, dalších pět set krát, když ho nahráváš a dalších třeba stokrát, když děláš videoklip a potom teprv vychází ven a ty už jsi z něj úplně „ach, panebože“. A lidi řeknou: „Pusť nám ten novej song!“ A ty pak jenom: „Ach...“
Před několika měsíci jsi se stal veganem, jak dlouho jsi se k tomuto rozhodnutí odhodlával a co mu předcházelo?
Ben: Nebylo to vyloženě ráz naráz. Ani dneska nemůžu říct, že jsem čistej vegan, protože člověk, od kterýho si já beru ty veganský jídla, má zároveň obrovskej ranč, volně pobíhající slepice bez kohouta, takže když z ní vypadne třeba nějaký vajíčko, tak si ho prostě dám. Spíš mi jde hlavně o to, abych byl co nejvíc spojenej s přírodou.
A jak jsem se k tomu vlastně dostával? Postupně... Odmalička jsem hrozně nerad jedl zvířata, protože je mám rád, takže mi připadá šílený, že je člověk zabije jen tak, protože má na ně prostě chuť. Dneska, když mi člověk řekne: „Ty jo, já mám hroznou chuť na kuře. Já mám hroznou chuť na nějaký hovězí.“ Tak já si vždycky řeknu: „Ty bláho, já nevím, jsem jedinej, komu to zní divně, že máš hroznou chuť někoho sníst?“ Přitom máme všichni psy a ti jsou třeba prokázaně blbější, než třeba prasata a prase je pro nás něco, co vyhazujeme, pomalu si hrajeme s těma jejich nožičkama a takhle, ty jejich hlavy dáme prostě na talíř a tak. Přitom je to stvoření prokazatelně inteligentnější, než náš nejoblíbenější mazlíček a když by někdo něco takovýho dělal jejich, lidem nejoblíbenějšímu mazlíčkovi, tak jsou z toho úplně hotoví!
Jakmile je někdo jí v Asii, kde mimochodem alespoň nejsou povrchní, tam prostě jedí všechno a uvědomujou si to a přiznávaj to. A všichni říkaj: „Panebože v Asii jedí i psy.“ Ty bláho, vy jíte prasata, jíte krávy, jíte srnky, mladý jeleny, jíte nejkrásnější, nejnoblesnější zvíře, který kdy chodilo po planetě. A lidi ho tady jedí jak.. Nevím. Já nikdy jsem zvířata jíst nechtěl a jakmile jsem se dozvěděl, že se to dá, aniž by člověk strádal, nebo aniž by bez toho umřel, s čímž mě všichni strašili, tak jsem to prostě začal dělat, začal jsem se vyhejbat tomu masu a dneska už si to nedokážu představit. A lidi: „A nechybí ti něco? Nechybí ti třeba nějaký ryby nebo takhle?“ Říkám: „Panebože, jestli mi nechybí někoho sežrat? Jste normální?“
Byl tam nějaký jako úplně zlomový moment, co tě najednou přesvědčilo o tom, že už nebudeš jíst maso, nebo jsi k tomu došel postupně?
Ben: Postupně, ale bylo to čím dál tím intenzivnější. Čím víc se člověk zdržuje toho masa, tak potom vidí doopravdy tu realitu toho jezení masa. Když potom přijdu do restaurace, vidím lidi, jak tam do sebe cpou nějakou kachnu nebo něco takovýhleho, co předtím krásně, hezky lítalo, fungovalo. Já třeba hrozně rád sleduju kachny, mám hrozně rád, když si s těma malýma plujou po řece a já jenom tak sedím a píšu u toho songy. Vůbec mi to nechybí. Spíš se jenom divím, že jsem byl takhle slepej a nechápu ty lidi!
Neměl jsi třeba strach z toho, co na to řeknou lidi z tvého okolí, třeba rodina, fanoušci?
Ben: Hele, tady těhle strachů jsem měl už až až. Bude mi třicet let a jestli bych měl ještě chviličku řešit, co si o čem bude myslet nějaký fanoušek, nebo někdo z mojí rodiny, to bych si nikdy neužil vlastní život.
Nebudou tě kvůli tomu kritizovat?
Ben: Je mi to jedno, úplně. Nikdy bych nedal přednost věcem, kterých bych dělal jen proto, abych se díky tomu líbil fanouškům, rodině, nebo přítelkyni. Když něco nechci dělat, tak to nebudu dělat.
Litoval jsi toho někdy? Omezilo tě to někdy v něčem?
Ben: Teďka lituju spíš všeho, kdy jsem maso jedl. Spíš takhle než opačně!
Teď trochu z jiného soudku. Spolupracuješ na projektu Seznam se bezpečně, který se snaží varovat hlavně děti před sdílením svých nahých a polonahých fotek na internetu. Nebojíš se někdy toho, že by tvůj bráška Max mohl mít v budoucnu podobný problém?
Ben: Trochu dá se říct, že jo. Taky jsem o tom vlastně už měl pohovor s mamkou a tak nějak jsem jí aktualizoval to, co se teď všechno děje, na co si dát pozor, protože bráška má rád takový ty počítačový hry, má rád youtube a takovýhle věci, takže tam často brouzdá a naráží tam na spousta úchyláků, spousta bláznů, takže jsem tak nějak instruoval rodiče, jak tady ty věci vychytat, jak si tady na to dávat pozor, na co si dávat pozor a tak. Tohle bude vždycky boj, bude se to vždycky dít a bude to čím dál tím horší. Čím větší jsou možnosti internetu, tím snazší bude dostat se k malejm dětem, takže je potřeba, aby všichni byli ostražitější, ale já dělám maximum proto, aby byl bráška v pohodě.
Kdyby se něco i přes tu tvoji snahu stalo, co bys ty dělal v první chvíli, co by ses to dozvěděl? Tím, že ty se s ním o tomhle bavíš, nepřišlo by ti líto, že tě třeba neposlechl?
Ben: Ne, to asi ne. Můžeš udělat maximum, ale vnější vlivy jsou prostě vnější vlivy. Tam toho moc udělat nejde. Když už se to prostě stane, tak je důležitý to dobře a včas řešit a udělat prostě maximum proto, aby to ublížení bylo co nejmenší. Prostě bych se k tomu postavil, co nejvíc přímo, jak to jde. Rozhodně bych na něj nebyl naštvanej, protože vím, že to je ta první věc, který se ty děcka bojej a že ty musíš udělat přesnej opak a musíš bejt jako: „Jo v pohodě, stalo se, jdeme to nějak vyřešit!“ Jediný, co bych nechtěl, je potkat toho člověka, kterej by to dělal, protože bych nerad skončil někde za mřížema... Musel bych ho zabít!
DJ Wich - Twerk ft. Ben Cristovao (OFFICIAL VIDEO):
