Musím říct, že lepší profesi než je moderování, jsem si vybrat nemohla. Nebo spíš, moderování si mě našlo přesně podle toho, co mám ráda. Už od malička se totiž o všechno zajímám – bohužel i o to, o co nemám a čemu absolutně nerozumím.

Navíc nezavřu pusu – což je někdy vážně velký problém, ale snažím se krotit. Naštěstí v televizi to tolik nevadí. Naopak je to moje výhoda, že se vždycky mám na co zeptat a do čeho rýpnout.

No a to, že jsem jako moderátorka na Óčku, to je prostě skvělá nadstavba, protože muziku miluju asi jako každý člověk a tady mám všechno z první ruky.

Muziku mám všude kolem sebe – v práci, v autě (kde se mimochodem pokouším taky začlenit, ale naštěstí to nikdo nemusí hodnotit), doma, ve svém volném čase. Nepamatuju si, že bych někdy strávila jeden den bez muziky. Beru si ji všude s sebou. I na cesty za moderováním, na dovolenou všude po světě. A je to jednodušší a jednodušší, protože už s sebou nemusím tahat mraky desek nebo cédéček. Dobře, tak stará zase nejsem, ale být pamětníkem cédéček není tak nemožné. Naštěstí už ani nemusím tahat dvdčka a knížky, všechny moje oblíbené příběhy se dají vozit v notebooku. I když kino je kino a papír je papír.

Ještě tak nějak heslovitě, na co vlastně jsem: kvalitní neotřelá muzika, charisma, krásné boty, kabelky a oblečení všeho druhu, dojemné a veselé filmy – Láska nebeská je ideální, z kytek hlavně frésie, protože úžasně voní; jídlo hlavně italské, čínské a samozřejmě české omáčky a bramboráky, pití voda, auto... moje, k tomu přirozenost, pohoda a vůně jara. Jo a ještě čistota. Na tu jsem jsem taky docela dost. Takže i čistý beat, čistý tón a čistá hlava.