Narodil se 8. 7. 1959 v Žatci.
Jako amatérský zpěvák zabodoval v soutěžích Mladá píseň Jihlava (1977-79) a Děčínská kotva (1979). Zároveň studoval na elektrotechnické fakultě ČVUT a v roce 1984 dosáhl titulu inženýra.
K jeho nejslavnějším písním z éry pětileté spolupráce se Stanislavem Hložkem a Hanou Zagorovou patří v prodejích dodnes nepřekonané Holky z naší školky (1983) a také píseň Můj čas (1984) ze seriálu Sanitka.
V roce 1986 nastartoval razantně svoji sólovou dráhu. Od té doby vystupuje se svou vlastní skupinou Trik a dance company. Je tvůrcem osobitého hudebního stylu a pódiové prezentace.
V letech 1983, 1988, 1990 obsadil třetí místo v anketě Zlatý slavík v roce 2001 se umístil na místě pátém. V letech 1987 – 1990 získal opakovaně ocenění Diskoslavík a mnohokrát Duhovou desku roku v anketě československých diskžokejů.
K jeho největším hitům patří tituly Je v tahu (1987) , Gejzír(1987), Kdekdo je dál (1988), Vánoce hrajou glórijá (1999), Marilyn (2003) či megahity Milujem se čím dál víc (1990) a Mumuland (2001).
Petra Kotvalda uvidíte v rámci turné ZLATÉ HVĚZDY SE VRACEJÍ
Vzpomínáte si na svoje první vystoupení?
„To mi bylo šest a zpíval jsem na školní besídce. Byl to duet a zpíval jsem v něm jednu jedinou větu. Jenže jsem si děsně šlapal na jazyk. Učitelka si mě pak vzala do parády a zachovala se jako správná logopedka a vadu mi odstranila. Když chceš chodit na jeviště, tak musíš umět dobře vyslovovat, říkala. To byl prapočátek přípravy na veřejné vystupování. V Lidové škole umění jsem zpíval v pěveckém sboru a začal hrát na klavír. Zpívání mě bavilo mnohem víc a nakonec jsem se rozhodl pro ně. Později, už jako puberťák jsem se spojil s pár kluky a zpíval v několika kapelách. Bigbítu i tanečním orchestru a začal jsem jezdit na soutěže amatérských zpěváků. Popravdě jsem byl jen na jedné, Mladé písni s celostátním finále v Jihlavě, za to hned ve třech ročnících po sobě. V roce 1979 jsem soutěž vyhrál a získal tehdy hlavní cenu, Zlatý řetěz města Jihlavy. Od toho se pak vlastně odvíjela moje první profesionální angažmá.“
Takže na klavír moc hrát neumíte?
„ Na samostatné klavírní koncertní turné to není. Občas si na něj doma pro radost zahraji a korepetuji nové písničky. Miluji klavírní koncerty. To mi zůstalo z dětství. Můj prapůvodní zájem o hudbu vedl přes klavír. Obdivuji lidi, kteří na klavír hrají dokonale. Úplně miluji Alenu Grillovou. Je to fenomenální klavíristka a já mám to štěstí, že společně dlouhé roky natáčíme a vystupujeme na mých koncertech. “
Vystudoval jste ČVUT. Jak šel technický směr studia dohromady se zpíváním?
„Vlastně dokonale. Dospíval jsem v době toho největšího temna. Tedy údajného. Sedmdesátá léta byla sice dobou normalizace, ale nepamatuji si, že by se to u nás doma nějak řešilo. Žili jsme s rodiči běžné životy a trávili jsme společně příjemný čas. A to i přes informační embargo a omezenou možnost pořídit si věci, které byly běžné jinde v Evropě. Nemělo cenu trápit se něčím, co člověk nemohl bezprostředně ovlivnit. A jako teenager jsem tohle neřešil už vůbec. Chtěl jsem být šťastný, bavit se, dělat lumpárny, balit holky, chodit do kina….“
Co byla největší lumpárna, kterou jste provedl?
„To byl jen příměr, já jsem zase nebyl úplný lump, dokonce bych řekl, že jsem byl hodný kluk. Mámin mazánek, já jsem rodiče poslouchal. Táta byl důstojník z povolání, takže byl docela tvrdej. Byl pořád v trapu a doma velela máma. Byla zvyklá, jako nejstarší ze sedmi dětí. Měla vlastně už odchováno a my ji nikdy neoblafli žádnou výmluvou. Nějací dva kluci, kteří blbli v pubertě, ji nemohli vůbec rozházet. Přesto nemám pocit, že bych se nějak během toho věku trápil. My jsme mohli vlastně všechno. U nás platilo jediné její pravidlo: Dělejte si, co chcete, ale chovejte se tak, abyste nechovali. A kdyby se něco takového stalo, tak vězte, že v tu chvíli opouštíte tuto domácnost a zbytek bude jen a jen na vás.
A stalo se ?
Měl jsem jednu nepříjemnou zkušenost, i když mnohem později. To už jsem profesionálně zpíval a byl v obležení obdivovatelek. Dostal jsem předvolání k soudu, k vysvětlení trestního oznámení o přiznání mého údajném otcovství. Ze dne na den jsem se stal skoro otcem dcery, už asi dvouleté. Byl to děs vysvětlovat někde u soudu, že jsem čerstvě zamilovaný a neexistuje, že bych měl s někým nějaký souběžný vztah. Považoval jsem to celé za naprosto absurdní. Byl jsem tenkrát hodně vyděšený.
Vraťme se nyní k technice.
„Mám rád výzvy a nerad za sebou nechávám nedokončené věci. Školu jsem vystudoval s přehledem, protože mě to tam bavilo. A když jsem pak během studií začal profesionálně zpívat, a zdálo se, že mi bude škola k ničemu, přišlo by mi trapné, nedokončit ji. A že to byl mazec. 320 koncertů ročně, natáčení, zájezdy, hotel a zase hotel. Rozhodně jsem jako zpěvák neměl ve škole žádné úlevy. Když šlo do tuhého, získal jsem individuální studijní plán, moc mi to pomohlo a já v pohodě dostudoval. Byl jsem na sebe tehdy pyšný.
Vykonával jste někdy povolání, která má něco společného s tím, co jste vystudoval?
Zdálo by se, že nikdy, mnohokrát mi ale moje znalosti v oboru umožnili prohlédnout „léčky“ techniků, s kterými jsem spolupracoval. Můj zájem o techniku vlastně s léty nepolevil. A navíc muziku, komponování, její záznam, zpracování a vlastně i pódiové zpívání ovlivňuje technika přímo bytostně.
To jste sám naťuknul moji další otázku, takže jestli můžete říct, kdo byl vaší největší inspirací?
„Na počátku jen to, co nabízela naše masmédia a také západoněmecká rádia a stanice Ostereich 3. “ Ale rozhodující byl moment mého setkání s Jindřichem Parmou. Měl obrovský přehled a přísun singlů od svého bratra Edy z Londýna. Od počátku mě bavil moderní pop. Bavila mě ABBA, bavili mě Pet shop boys, Rick Astley nebo Nick Kershaw a zpěváci s velkými hlasy. Elton John, Barbra Streisand nebo Phil Collins, Sting a další a další zajímavý věci. Kromě toho mě bavilo najíždět trendovou muziku. Bavila mě třeba Madonna. Vždycky se dokázala spojit s lidmi, kteří posouvali možnosti, jak napsat a vytvořit moderní sound.
Je někdo, koho jste například napodoboval nebo se mu chtěl podobat?
„Na ČVUT jsem na vysokoškolské koleji bydlel s Pavlem Černým, mimochodem otcem Alberta Černého z Charlie Straight. Ten mě přivedl ke krásné muzice. Pavel byl a je obrovský hudební talent a měl vždycky obrovský přehled o muzice, protože najížděl v médiích Polsko. Objevil pro mě Stevieho Wondera, do kterého jsem se tenkrát totálně zamiloval. Když jsem v roce osmdesát devět viděl jeho živý koncert na Letné, tak to bylo splnění mého životního snu. Pamatuji si, že mě uchvátilo, jak Stevie zpěv kudrnatí a já se to snažil dělat taky. Naštěstí jsem včas pochopil, že je lepší být jen za sebe .“
Takže Stevie Wondera považujete za zlatou hvězdu? Nebo někoho jiného?
„Určitě, ale na kom úplně ujíždím, tak to Je George Michael. Na jeho koncerty jezdím do okruhu 600 kilometrů. Viděl jsem jich už sedm a jsou vždycky neopakovatelným zážitkem. Je to skvělý zpěvák a teprve naživo poznáte jeho výlučnost a oceníte dar, kterým byl obdařen. Viděl jsem mnoho koncertů velkých hvězd. Pár z nich na mě zapůsobilo jen jako produkty a show na oko, některé byly průměrné, jiné neopakovatelné, vždycky to byl kus obrovské řemeslné práce a obdivuhodná záležitost. Madonna, Lady Gaga nebo Robbie Williams předváděli neskutečné show. Třeba koncert Lady Gaga, byl jeden velký cirkus postavený nejen na image, ale i na skvělém živém zpívání a tudíž pro mě s perfektním uměleckým zážitkem. Na rozdíl od Madonny. Mě osobně nedokázala přesvědčit, že je opravdovou zpěvačkou. Ale lepší show už určitě uvidím jen stěží. Robbie Williams oproti tomu působil na pódiu jako sympatický floutek, sršící typickým britským humorem a nadšením pro věc. Není fenomenální zpěvák, ale dostane vás na kolena. Je to hvězda s velkým H. “
A kdybyste měl jmenovat někoho z Čech, tak kdo by to byl?
„To je strašně těžký. Příliš si vidíme do talíře a nikdy neoddělíte jen to, co ten který na jevišti předvádí od něj samotného. Já mám rád lidi, kteří umějí na jevišti bavit a umějí být za sebe a to plný koncertní čas.
A kdo konkrétně podle vás dokáže lidi bavit?
„No, koho bych vám jmenoval? No koho jmenovat, kromě sebe (smích). Dobrá…Jirka Korn, Ilona Csáková, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Charlie Straight. Z mladých nadějí? Roky jsem více a více zklamaný z předávání hudebních cen Anděl. To už snad ani není akademické předávání nejlepším, ale výsměch. Já to nechápu. Třeba Dan Bárta je jistě výborný zpěvák, to ale 20 let víme. Já bych myslel, že by akademici měli mapovat a představovat nové talenty a tváře. Umělci s Anděly, by měli být především překvapivými umělci. Slyšet zpívat naživo Annu K nebo Ivo Fruhlingovou v přímém přenosu je tedy opravdu nezapomenutelné. A když jsou pak tací, co umí zazpívat hoří (čistou kvartu), je to o to větší radost. Letos byl v přenosu brilantní Dan Bárta, ale bavili mě i Mandrage, Debbie nebo Lenny. Ta zpívá naživo senzačně.“
A Váš osobní tip na někoho zajímavého ?
Zajímavá je partička Atmosphere sdružená kolem Martina Blažka a jejich nový singl s hostující Zuzkou Mikulovou.
Mrkněte na ně:
Mě by zajímalo, jestli se fanouškové můžou těšit na nějaké speciální překvapení v rámci koncertu Zlaté hvězd?
„Moje vystoupení bude výsečí z mého koncertního programu s kapelou Trik a Dance Company, omezené časem, který mi dramaturgie Zlatých Hvězd dopřeje. Rozhodně se, doufám, budeme s diváky navzájem bavit.“
Určitě. Budete vystupovat v Hradci, co se vám vybaví, když se řekne Hradec?
„,V Hradci Králové jsem poslední dvě sezóny velmi často. Jsem pravidelným hostem divadelního představení Koule v královehradeckém Klicperově divadle. Občas v Pardubicích hostuji s Pirate Swings Jiřího Ševčíka. Pravidelně ve Východních Čechách hraji své vánoční koncerty a je odtud i moje paní. Máme na Seči letní byt, kde trávíme nejen léto. Takže je to vlastně takový návrat domů.“
Kromě vystoupení na akci Zlaté hvězdy se vracejí, chystáte koncertní šňůru ?
„Pódia mě baví, jsou základem mojí činnosti. Tomu věnuji většinu svého času. Kromě solitérních vystoupení a hostování připravujeme pravidelná koncertní turné. V tuto chvíli dokončujeme přípravu vánoční tour.“
A co třeba CDčko? Chystá se? Nebo třeba klip?
Máme roztočené dva projekty. Pop-šansonový akustický, s pracovním názvem Pan Zpěvák II a novinkové album. V tuto chvíli vybírám z demosnímků, mezi nimiž je pár výborných songů Jindry Parmy. Vypadá to zatím dost zajímavě a do studia se k mikrofonu už moc těším, stejně jako na koncerty Zlatých Hvězd. Čekají mě prostě samá příjemná setkání.
