Ve videoklipu k songu Naše cesty si zahráli Patricie Pagáčová, Matouš Ruml, Michal Dlouhý a Robert Jašków. Proč padla volba právě na ně a proč jejich osud dopadl trochu jinak, než Marek vídal v dětství okolo sebe?
Marku, vydal jsi nový klip Naše cesty, o čem je a proč jsi zvolil právě tohle téma?
S námětem přišli kluci z Film Zličín Company a hned jak mi to poslali, jsem věděl, že nic jinýho ani udělat nemůžeme, protože to téma mi bylo blízký, už když jsem byl malej a k písni to strašně sedí.
Je to o útěku přes hranice, přes železnou oponu, okolo roku 1975. Já jsem totiž vyrůstal vedle železný opony v Železný Rudě a jako malýho mě s tátou vyváděli vojáci se samopalama z lesa, když jsme šli třeba na borůvky. A od svých babiček a dědečků jsme slýchávali příběhy o tom, jak se někdo snažil utéct přes hranice, koho chytili, komu se to povedlo a koho zastřelili… tak se mě to dotýkalo. A není to jen o tom, že teď budeme slavit 30 let svobody, ale chtěl jsem taky po mých posledních několika klipech, který jsou takový rozjuchaný, mít zase něco trochu vážnějšího a jinýho.
Zvolte Český hit třiceti let svobody!
Zmínil jsi celkem kruté osudy, kterých jsi byl součástí, tvůj videoklip ale končí dobře. Je to proto, žes to takhle cítil i tehdy v dětství, že jsi chtěl, aby to taky jednou dobře dopadlo?
Jeden z těch příběhů, který jsem jako dítě slýchal, dopadl právě takhle. Nevím jestli byl pravdivý, ale jako dítě jsem si přál, aby to pravda byla. A mně to přišlo hrozně fajn. My jsme samozřejmě nechtěli zlehčovat minulost a ty krutosti co se staly, protože pojďme si říct, že asi tak v 99, 9 % to takhle nedopadlo. Ale nechtěli jsem se babrat v minulosti a někoho odsuzovat, tak jsme si řekli, že bude lepší, když to skončí hezky. A je v tom to poselství, nebo naděje, že se všude najdou lidi, který jsou dobří ! A to i ve špatných časech…
Věříš tomu, že tohle téma dneska osloví i tvoje nejmladší fanoušky, kteří tu dobu nepamatují a možná si ji ani neumí představit?
Ne že bych o to měl vyloženě starost, ale ta myšlenka tam na chvíli byla. Ale vzhledem k tomu, že na YouTube je náš klip jako první v trendy a čísla jsou neuvěřitelný, tak z toho máme všichni radost, a to hlavně protože se právě povedlo oslovit všechny generace - od těch nejmladších, který často píšou, že to nezažili, že o tom třeba ani nevěděli, až po ty starší, kteří dokonce s útěkem přes hranice mají zkušenost. Je hezký číst ty vzkazy a komentáře od lidí generačně dál, kterých jsou tam opravdu stovky. Nemusí se to brát nutně jako útěk přes hranice. Je to o útěku za svobodou a to možná zažilo víc z nás v přeneseném významu. Třeba útěk ze vztahu, z práce nebo ze stereotypu. To je na hudbě a textech to hezký. Každý si ji může vyložit po svém.
Co pro tebe znamená svoboda?
Ve vztahu, jo? :D
To tě napadne jako první, jo?
Né, to ne. Svoboda pro mě znamená prostě žít! Mluvit, možnost se zastávat jiných, mít svůj názor a říkat ho nahlas, aniž bych se bál, že mě za to vyhodí z práce, nebo že můj syn kvůli tomu nebude moct studovat, taky smát se čemukoliv a hlavně mít hlavu nahoře. Když jsem se zamyslel nad tím, jaký by to bylo, kdybych v té době žil já a byl dospělej, asi by mě taky napadlo utéct. Muselo to být složité, hlavně pro ty, co chtěli něco dokázat a pro ty, co měli děti a často třeba kývli na spolupráci s režimem ze strachu o ně. Dnes je lehké soudit i já to občas začnu dělat taky a pak si řeknu: „Chováš se jako vůl… jak můžeš soudit lidi, co neznáš, nikdy si s nimi nemluvil, situace co byly před třeba 40 lety a tys je ani nežil. To umí každý.“ Tím neobhajuji ty sráče, kteří tím jen chtěli získat peníze a moc. Je to složité.
Proč jsi do svého klipu zvolil právě Matouše a Patricii?
Matouš i Patricie jsou pan herec a paní herečka. Patricie se k němu tak nějak vybarvila sama, protože já jsem chtěl, aby lidi, co se na ten klip budou koukat, tomu páru fandili. A Patricie je přesně ten typ, kterýmu chceš fandit. Je roztomilá, je milá, a ještě si myslím, že to mimořádně zahrála. Takže z toho jsem měl radost. No a Robert Jašków a Michal Dlouhý tomu dali takovej punc, že je to skoro film.
A teď pojďme ještě mrknout na O2 arény. Máš naplánovaný 2 koncerty, na 22. a 23. února, jak se těšíš?
No začínám z toho už být trošku nervózní. Na první koncert je prodáno už 13 000 lístků, zbývá jen pár stovek vstupenek do 4. patra! Ale protože nám lidi psali, že chtějí stát u pódia, že chtějí s námi protančit večer a chtějí nám být blízko, ale už nejsou lístky, tak to nešlo udělat jinak než přidat druhý koncert. Na ten máme po měsíci prodáno už přes 6 000 lístků. Tak z toho máme ohromnou radost a už teď vím ,že v těchto dvou dnech se stane něco mimořádného a že si to budeme pamatovat celý život. Těším se!
