Narodil se 8. 7. 1959 v Žatci.
Jako amatérský zpěvák zabodoval v soutěžích Mladá píseň Jihlava (1977-79) a Děčínská kotva (1979). Zároveň studoval na elektrotechnické fakultě ČVUT a v roce 1984 dosáhl titulu inženýra.
K jeho nejslavnějším písním z éry pětileté spolupráce se Stanislavem Hložkem a Hanou Zagorovou patří v prodejích dodnes nepřekonané Holky z naší školky (1983) a také píseň Můj čas (1984) ze seriálu Sanitka.
V roce 1986 nastartoval razantně svoji sólovou dráhu. Od té doby vystupuje se svou vlastní skupinou Trik a dance company. Je tvůrcem osobitého hudebního stylu a pódiové prezentace.
V letech 1983, 1988, 1990 obsadil třetí místo v anketě Zlatý slavík v roce 2001 se umístil na místě pátém. V letech 1987 – 1990 získal opakovaně ocenění Diskoslavík a mnohokrát Duhovou desku roku v anketě československých diskžokejů.
K jeho největším hitům patří tituly Je v tahu (1987) , Gejzír(1987), Kdekdo je dál (1988), Vánoce hrajou glórijá (1999), Marilyn (2003) či megahity Milujem se čím dál víc (1990) a Mumuland (2001).
Petra Kotvalda uvidíte v rámci turné ZLATÉ HVĚZDY SE VRACEJÍ
článek: Kdo další vystoupí na Zlatých hvězdách?
web: zlatehvezdy.cz
Rozhovor s Petrem Kotvaldem nejen o Zlatých hvězdách:
Vzpomínáte si na svoje první vystoupení?
„To mi bylo šest a zpíval jsem na školní besídce. Byl to duet a zpíval jsem v něm jednu jedinou větu. Jenže jsem si děsně šlapal na jazyk. Učitelka si mě pak vzala do parády a zachovala se jako správná logopedka a vadu mi odstranila. Když chceš chodit na jeviště, tak musíš umět dobře vyslovovat, říkala. To byl prapočátek přípravy na veřejné vystupování. V Lidové škole umění jsem zpíval v pěveckém sboru a začal hrát na klavír. Zpívání mě bavilo mnohem víc a nakonec jsem se rozhodl pro ně. Později, už jako puberťák jsem se spojil s pár kluky a zpíval v několika kapelách. Bigbítu i tanečním orchestru a začal jsem jezdit na soutěže amatérských zpěváků. Popravdě jsem byl jen na jedné, Mladé písni s celostátním finále v Jihlavě, za to hned ve třech ročnících po sobě. V roce 1979 jsem soutěž vyhrál a získal hlavní cenu, Zlatý řetěz města Jihlavy. Od toho se pak vlastně odvíjela moje první profesionální angažmá.“
Takže na klavír moc hrát neumíte?
„ Na samostatné klavírní koncertní turné to není. Občas si na něj doma pro radost zahraji a korepetuji nové písničky. Miluji klavírní koncerty. To mi zůstalo z dětství. Můj prapůvodní zájem o hudbu vedl přes klavír. Obdivuji lidi, kteří na klavír hrají dokonale. Úplně miluji Alenu Grillovou. Je to fenomenální klavíristka a já mám to štěstí, že společně dlouhé roky natáčíme a vystupujeme na mých koncertech. “
Vystudoval jste ČVUT. Jak šel technický směr studia dohromady se zpíváním?
„Vlastně dokonale. Dospíval jsem v době toho největšího temna. Tedy údajného. Sedumdesátá léta byla sice dobou normalizace, ale nepamatuji si, že by se to u nás doma nějak řešilo. Žili jsme s rodiči běžné životy a trávili jsme společně příjemný čas. A to i přes informační embargo a omezenou možnost pořídit si věci, co jinde v Evropě. Nemělo cenu trápit se něčím, co člověk nemohl bezprostředně ovlivnit. A jako teenager jsem tohle neřešil už vůbec. Chtěl jsem být šťastný, bavit se, dělat lumpárny, balit holky, chodit do kina….“
Co byla největší lumpárna, kterou jste provedl?
„To byl jen příměr, já jsem zase nebyl úplný lump, dokonce bych řekl, že jsem byl hodný kluk. Mámin mazánek, já jsem rodiče poslouchal. Táta byl důstojník z povolání, takže byl docela tvrdej. Byl pořád v trapu a doma velela máma. Byla zvyklá, jako nejstarší ze sedmi dětí. Měla vlastně už odchováno a my ji nikdy neoblafli žádnou výmluvou. Nějací dva kluci, kteří blbli v pubertě, ji nemohli vůbec rozházet. Přesto nemám pocit, že bych se nějak během toho věku trápil. My jsme mohli vlastně všechno. U nás platilo jediné její pravidlo: Dělejte si, co chcete, ale chovejte se tak, abyste nechovali. A kdyby se něco takového stalo, tak vězte, že v tu chvíli opouštíte tuto domácnost a zbytek bude jen a jen na vás.
A stalo se ?
Měl jsem jednu nepříjemnou zkušenost, i když mnohem později. To už jsem profesionálně zpíval a byl v obležení obdivovatelek. Dostal jsem předvolání k soudu, k vysvětlení trestního oznámení o mém údajném otcovství. Ze dne na den jsem se stal údajným otcem dcery, už asi dvouleté. Byl to děs vysvětlovat někde u soudu, že jsem čerstvě zamilovaný a neexistuje, že bych měl s někým nějaký souběžný vztah. Považoval jsem to celé za naprosto absurdní. Byl jsem tenkrát hodně vyděšený.
Vraťme se nyní k technice.
„Mám rád výzvy a nerad za sebou nechávám nedokončené věci. Školu jsem vystudoval s přehledem, protože mě to tam bavilo. A když jsem pak během studií začal profesionálně zpívat a zdálo se, že mi bude škola k ničemu, přišlo by mi trapné, nedokončit ji. A že to byl mazec. 320 koncertů ročně, natáčení, zájezdy, hotel a zase hotel. Rozhodně jsem jako zpěvák neměl ve škole žádné úlevy. Když šlo do tuhého, získal jsem individuální studijní plán, moc mi to pomohlo a já v pohodě dostudoval. Byl jsem na sebe tehdy pyšný.
Vykonával jste někdy povolání, která má něco společného s tím, co jste vystudoval?
Zdálo by se, že nikdy, mnohokrát mi ale moje znalosti v oboru umožnili prohlédnout „léčky“ techniků, s kterými jsem spolupracoval. Můj zájem o techniku vlastně s léty nepolevil. A navíc muziku, komponování, její záznam, zpracování a vlastně i pódiové zpívání ovlivňuje technika přímo bytostně.
To jste sám naťuknul moji další otázku, takže jestli můžete říct, kdo byl vaší největší inspirací?
„Na počátku jen to, co nabízela naše masmédia a také západoněmecká rádia a stanice Ostereich 3. “ Ale rozhodující byl moment mého setkání s Jindřichem Parmou. Měl obrovský přehled a přísun singlů od svého bratra Edy z Londýna. Od počátku mě bavil moderní pop. Bavila mě ABBA, bavili mě Pet shop boys, Rick Astley nebo Nick Kershaw a zpěváci s velkými hlasy. Elton John, Barbra Streisand nebo Phil Collins, Sting a další a další zajímavý věci. Kromě toho mě bavilo najíždět trendovou muziku. Bavila mě třeba Madonna. Vždycky se dokázala spojit s lidmi, kteří posouvali možnosti, jak napsat a vytvořit moderní sound. .
